Co cenzuruje čínský Google?

Blogger Philipp Lenssen vytvořil alternativní verzi vyhledávače. Jeho upravený Google vyhledává ze všech stránek, které čínský Google.cn cenzuruje... Mezi cenzurovanými stránkami nalezneme např. bbc.co.uk či geocities.com. Zkuste si to nicméně sami tady.

RSF: Francouzská kampaň k OH v Pekingu

Devět francouzských a mezinárodních organizací pod zastřešující organizací French Collectif Chine JO 2008 představili osmibodovou kampaň za zlepšení lidských práv v Číně, která bude za rok hostit Olympijské hry. Mezi organizacemi je např. Amnesty International France, Reportéři bez hranic či např. francouzská Liga lidských práv.

Podle Marie Holzmanové z organizace Solidarité Chine je kampaň „pokojná a rozumná“, použila tak slova čínských studentů z roku 1989. Dále poznamenala, že čínští politici - včetně člena čínské komise pro OH - slíbili, že olympijáda by Číně pomohla „k růstu lidských práv“.

Dřívější francouzský ministr spravedlnosti Robert Badinter žádal na tiskové konferenci v Paříži čínskou vládu, aby respektovala ideály míru a spravedlnosti, které hry symbolizují. Žádal také, aby se Čína zdržela násilí a pozastavila popravy.

Politoložka Li Xiaorong uvedla, že olympijské hry by byly výbornou příležitostí ke zlepšení lidskoprávní situace v Číně.

Kampaň požaduje:
1. Propustit každého, kdo je ve vězení od protestu na náměstí Tchien-an-men v roce 1989, a všechny vězně svědomí.

2. Ukončení cenzury medií včetně Internetu.

3. Pozastavit všechny popravy v Číně (s očekáváním zrušení trestu smrti).

4. Zrušit praxi zadržování osob bez obvinění či soudu.

5. Skončit praxi používání mučení.

6. Povolení svobodných a nezávislých odborů.

7. Zrušit článek 306 trestního zákoníku, který dovoluje, aby právníci byli zadrženi či aby jim bylo zakázáno pracovat.

8. Ukončit praxi vystěhovávání.

Ke kampani vzniknul i blog: pekin2008.rsfblog.org (francouzsky), kde jsou prezentovány návrhy a je možné podepsat dopis čínskému prezidentovi. Úmysl je také oslovit francouzské sportovní organizace, sportovce a politiky.

Zdroj: RSF

Pošlete e-mail Yahoo!, žádající, aby firma nepřispívala k oficiální cenzuře v Číně

Píše se datum 15. výročí krvavého potlačení protestů na náměstí Nebeského klidu (Tchien An Men) v Číně. Ústřední odbor propagandy (Chinese Central Propaganda Department) vydává úřední sdělení s instrukcemi, jak mají novináři o 15. výročí zásahu referovat.
Novinář Š´Tchao zasílá shrnutí oficiálních instrukcí prostřednictvím své schránky u Yahoo! do médií ve Spojených státech amerických.
Za tuto aktivitu si Š´Tchao odpykává desetiletý trest odnětí svobody. Hlavními důkazy pro jeho usvědčení se staly informace, poskytnuté pobočkou Yahoo! v Hongkongu a Číně čínským představitelům.

Amnesty International je rozhořčena nad přetrvávajícím podílení se globálních internetových společností na vládní cenzuře v Číně.

Napište v souvislosti s blížícím se 18. výročím protestů (3. června) e-mail představitelům společnosti Yahoo vyjadřující nechuť nad podílení se Yahoo na porušování lidských práv a požadujte, aby využili svůj vliv k propuštění novináře Š´Tchaa.

Připojte se ke vzpomínkové a protestní akci AI 3. června v 18.00 v Praze:
http://www.amnesty.cz/akce.php?id=100

Vzorový text e-mailu (z 20.6.2006) spolu s dalšími informacemi naleznete zde:
http://web.amnesty.org/pages/chn-310106-action-eng

E-mail zasílejte na adresy:
Jerry Yang and David Filo Co-founders, Chief Yahoo & Directors Emails: jerry@yahoo-inc.com; filo@yahoo-inc.com
Alternativně také na:
Michael Callahan, Senior VP General Counsel: callahan@yahoo-inc.com Gregory Coleman, Exec VP Global Advertising Sales: gcoleman@yahoo-inc.com

Za co je trest smrti?

O trestním právu v Číně II

Dala jsem si tu práci a pročetla si anglický překlad čínského trestního zákona (odkaz na něj viz minulý článek). Při četbě jsem se soustředila na jediné: zjistit, za co můžu být v Číně odsouzena k trestu smrti.

Procesní část čínského zákona je, jak už vyplývá z mého předchozího článku, celkem „vyspělá“ a působí „evropsky“. K trestu smrti se tu dočteme:

Článek 48. Trest smrti může být uložen jen kriminálníkům, kteří spáchali ty nejtěžší zločiny. ... S výjimkou rozsudků Nejvyššího lidového soudu (Supreme People’s Court) musejí být všechny rozsudky odsuzující k trestu smrti předloženy ke schválení Nejvyššímu lidovému soudu.

Toto tvoří argumentační jádro čínských politiků, kdykoliv je slyšíme veřejně mluvit o trestu smrti v jejich zemi. Jako kdyby deklarování „jen za nejtěžší zločiny“ a „schválení NLS“ samo o sobě bylo nějakou zárukou toho, že tresty smrti se v Číně ukládají co nejméně a jen v oprávněných případech.

Podívejme se do hmotného práva – tak jak je v trestním právu zvykem, definují se zde jednotlivé skutkové podstaty trestných činů a s nimi hned tresty, které za ně lze uložit. Na první trest smrti jsem narazila zde:

Článek 113: Kdo spáchá trestný čin zmíněný v této kapitole, který ohrožuje národní bezpečnost – kromě trestných činů stanovených v druhé větě článku 103 a v článcích 105, 107 a 109 – a způsobil jím obzvláště vážnou škodu zemi a lidu, a okolnosti jsou obzvláště špatné, může být odsouzen k smrti.

Jedná se o kapitolu 1, trestné činy ohrožující národní bezpečnost. Trest smrti může být uložen například za „organizaci, zosnování nebo jednání směřující k podrývání politické moci státu a svržení socialistického systému“ (čl. 103 věta první). Tuto skutkovou podstatu může naplnit skutečně leccos: napsaní článku, veřejné vystoupení, účast na demonstraci... Podle čeho se posuzuje, kdy jsou okolnosti „obzvláště špatné“, je přitom otázkou, na niž jen tak někdo neodpoví.

Trest smrti je zde rafinovaně uveden jako tzv. kvalifikovaná skutková podstata, která se normálně nepoužije, ale budou-li tu obzvláště špatné okolnosti... Ve vyspělém trestním právu se kvalifikovaných skutkových podstat hojně používá a obecně jde o okolnosti, které zvyšují nebezpečnost činu pro společnost. To je však vymezení obecné, které musí být vždy doprovázeno přesným vymezením – např. spáchání činu v organizované skupině, způsobení smrti, těžké újmy na zdraví, značné škody. Co je to „těžká újma na zdraví“ a „značná škoda“ přitom musí být právem přesně stanoveno (např. škoda dosahující min. 500 000 Kč). To v čínském trestním právu pochopitelně zcela chybí, takže prostor pro libovůli soudce je veliký. Celý text zákona se přitom doslova hemží slovními spojeními typu: okolnosti obzvláště vážné, okolnosti relativně menší, zvláštní okolnosti, následky obzvláště závažné, škody obzvláště závažné, ten, jehož činy jsou vážné...

Raritou je čínský způsob stanovování trestu. Trest se v trestním právu stanovuje jedním ze tří způsobů: 1. absolutně určitě - přesně počtem let, 2. relativně určitě - druhem trestu (např. odnětí svobody) a jeho rozsahem (např. 2-5 let), 3. absolutně neurčitě – např. „bude potrestán přiměřeně“ (formulace z rakouského trestního zákona z r. 1852, dnes naprosto nemyslitelná). Číňané vynalezli čtvrtou variantu:

„Vůdci nebo ti, jejichž činy jsou vážné, budou potrestáni nejméně pěti lety vězení na dobu určitou.“ (čl. 103)

Připadá mi to doslova „vtipné“. Dál už zákon nestuduju, protože vím, že za svou činnost v Amnesty International bych podle čínského zákona mohla být odsouzena k trestu smrti. To je myslím dostatečně demonstrativní.

Aktivisté: Olympiáda? - žádný důvod k oslavě

Více než jeden rok zbývá do startu letních Olympijských her v Číně. Přinášíme Vám aktuální informace o situaci jednotlivců, pro něž Olympijské hry v Pekingu nejsou důvodem oslavám. Jsou to lidé, kteří byli zadrženi, uvězněni, či jinak perzekuováni, přestože nespáchali žádný zločin a nenásilně obhajovali prosazování lidských práv v Číně a dále lidé, odsouzení k trestu smrti.

„Musíme usilovat o vytvoření harmonické společnosti a sociálního prostředí pro 17. sjezd Komunistické strany a Olympijské hry v Pekingu [...]. Musíme tvrdě udeřit na nepřátelské síly doma i v zahraničí, jako jsou separatistická hnutí, náboženské extrémistické a teroristické skupiny a kacířské organizace, jakou je například Falun Gong, které provádějí aktivity, vedoucí k destabilizaci společnosti.“ Zhou Yongkang, Ministr Veřejné Bezpečnosti

Tento výrok Ministra Veřejné Bezpečnosti Číny se nese v duchu politiky, která v rámci rétoriky boje proti teroristickým skupinám či náboženským extrémistům má často tvrdý dopad i na skupiny aktivistů, kteří jsou zapojeni do nenásilných pokojných aktivit, jako jsou například členové hnutí Falun Gong, příslušníci náboženských či etnických skupin a další.

Čína se zavázala do začátku Olympijských her v roce 2008 učinit podstatná zlepšení v následujících oblastech lidských práv. Příklady perzekuce jednotlivců a pokračujícího používání trestu smrti však nenaznačuje, že by k zásadnímu pokroku došlo.


Perzekuce lidskoprávních aktivistů

Aktivisté, kteří v Číně upozorňují na porušování lidských práv, jsou stále vystaveni zvýšenému riziku perzekuce. Amnesty International v posledních letech zaznamenala také zvýšené používání „domácího vězení“, jako nástroje pro umlčení lidskoprávních aktivistů.

Mnoho aktivistů a protestujících bylo například zadrženo a uvězněno v návaznosti na protesty a petiční akce při nedávném Národním Lidovém kongresu, pořádaném v Pekingu ve dnech 5.-16. března 2007 (podle organizace Chinese Rights Defenders bylo v průběhu prvního týdne zadrženo několik tisíc lidí).

Pu Tung-Wej
Člen hnutí Falun Gong byl 19. června 2006 odsouzen za „kladení odporu ve výkonu národního práva a rušení veřejného pořádku“ k 2,5 rokům nápravných prací. Zpočátku úřady odmítly příbuzným pana Tung-Wej sdělit místo jeho zadržování.
Před svým uvězněním pracoval Pu Tung-Wej pro americkou charitu v Pekingu - Asia Foundation. Amnesty International považuje Pu Tung-Weje za vězně svědomí a požaduje jeho bezodkladné propuštění.

Jie Kuo-Ču
Aktivista prosazující práva na bydlení si ve věznici Čchiung Jüan odpykává čtyřletý trest odnětí svobody. Jie Kuo-Ču byl odsouzen za snahy o uspořádání demonstrace proti nucenému přesídlování ve spojení s přípravami pro Olympijské hry v Pekingu. Aktivista údajně trpí zdravotními problémy, částečně v následku na mučení ve vazbě a incidentu z konce roku 2006, kdy byl údajně zbit elektrošokovými obušky dozorci ve věznici Čchao Paj.
Amnesty International považuje Jie Kuo-Ču za vězně svědomí a požaduje jeho bezpodmínečné a okamžité propuštění.

Kompenzace za odejmuté nemovitosti a půdu v oblastech výstavby zařízení pro Olympijské hry jsou nedostatečné a často vůbec ještě neproběhly.

Kao Č’-šeng
Tento obhájce a aktivista za lidská práva byl zadržen v prosinci 2006 a obviněn z podvracení moci. Jeho zadržení bylo reakcí na organizování hladovky v Pekingu, která měla upozornit na perzekuci několika lidskoprávních aktivistů. V minulosti již úřady uzavřely jeho právnickou firmu a odejmuli mu právnickou licenci v následku na uveřejnění otevřeného dopisu, žádajícího náboženskou svobodu a ukončení perzekuce členů hnutí Falun Gong.
Ve vazbě byl Kao Č´šeng podle svých slov vystaven špatnému zacházení ze strany policie, jako jsou například dlouhé sezení na železné židli se zkříženýma nohama, či oslepování prudkým světlem. V průběhu jeho zadržení byli členové jeho rodiny pod ostrým policejním dohledem a bylo jim zakázáno komunikovat s médii.

Čchi Č’-jung
Invalidní aktivista bojující za spravedlnost pro oběti zásahu na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 (Tchien An Men) byl držen od 28. února do 18. března 2007 v Pekingu (po dobu trvání Národního lidového kongresu) pod policejním dohledem v domácím vězení. Úřady mu brání v otevření malého obchodu a jeho žena nemůže od loňského roku dostat práci.
Místní úřady dále brání jemu a dalším aktivistům setkávat se s dalšími invalidy a poskytovat rozhovory médiím.

Chu Ťia
Domácí vězení Chu Ťia aktivisty za práva HIV/AIDS trvá již více než 200 dní (od 17. července 2006). Ačkoli panu Chu Ťia nebylo nikdy předáno oficiální obvinění, předpokládá se, že důvodem pro držení v domácím vězení je jeho podpora protestní hladovce, pořádané panem Kao Č´šeng. Policie také sleduje jeho ženu Ceng Ťin-Jen, která byla zastrašována a několikrát jí také bylo zabráněno opustit domov.

Jüan Wej-ťing
Žena Čchen Kuang-čcheng je od září 2005 střídavě držena v domácím vězení ve městě Lin-i. Důvodem je podpora aktivit manžela a shromažďování informací o případech žen, postižených politikou rodinného plánování v Lin-i v roce 2005. Dne 28. listopadu 2006 byla Jüan Wej-ťing předvedena k osmihodinovému výslechu v souvislosti se zadržením svého muže. Při výslechu utrpěla těžký nervový šok a byla nucena vyhledat lékařskou pomoc. Při výslechu bylo Jüan Wej-ťing předáno oficiální oznámení o „domácím dohledu“, podle vyjádření několika dalších lidskoprávních aktivistů na ní však místní policie uplatňovala domácí vězení již více než rok bez jakéhokoli právního příkazu.

Čchen Kuang-čcheng (62)
Nevidící aktivista a právní zástupce byl v roce 2006 držen v domácím vězení a 18. srpna 2006 souzen. Soudní líčení bylo dále z důvodu „nestandardností“ při předešlém procesu obnoveno 28.listopadu 2006 a Čchen Kuang-čcheng byl odsouzen ke 4 letům a 3 měsícům vězení za „ničení veřejného majetku“ a „shromažďování se za účelem zablokování provozu“ ve věznici Lin-i v provincii Šan-tung. Svědci, svědčící proti Čchen Kuang-čchengovi byli zadržování a vystaveni mučení ze strany policie za účelem získání svědectví proti němu.
V březnu 2007 byla Čen Kuang-čchengovi udělena cena „Whistle Award“ organizací “Index on Censorship“.
Amnesty International považuje Čchen Kuang-čchenga za vězně svědomí a požaduje jeho okamžité propuštění.

Trest smrti

Trest smrti je v současnosti v Číně aplikován pro 68 trestných činů, včetně činů nenásilných.

Wang Čen-Tung (32)
V únoru 2007 odsouzen k smrti Zpronevěru 3 miliard juanů. Soud proběhl v provincii Liao-Ning.

Svoboda tisku?: dvojí metr pro zahraniční a domácí žurnalisty

Svévolné zadržování a věznění nepohodlných novinářů zůstává v Číně rozšířeným nástrojem pro jejich umlčení. Všechna média v Číně jsou stále předmětem cenzury a knihy či články jsou často zakázány či staženy z oběhu. Příklady nedávno stažených knih jsou vzpomínky veterána a žurnalisty Taj Chuang či kniha „Past stories of Peking Opera Stars“ od spisovatele Čang I-che.

Takovýto přístup odporuje slibu čínských představitelů zaručit do začátku Olympijských her úplnou svobodu tisku.

Chuang Ťin-čchiou
Chuang Ťin-čchiou si ve věznici Pchu-kchou ve městě Nan-ťing v provincii Ťiang-su odpykává 12ti-letý trest odnětí svobody za své články, uveřejněné na internetu. Zacházení ve věznice se v poslední době zlepšilo, je mu dnes dovoleno číst noviny a poslouchat rádio.

Š’-Tchao
Š’-Tchao si odpykává desetiletý trest odnětí svobody za rozšíření e-mailu, který shrnoval úřední sdělení Komuniké ústředního odboru propagandy (Chinese Central Propaganda Department communique) s instrukcemi, jak mají novináři psát o 15. výročí zásahu na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men).
Hlavními důkazy pro usvědčení pana Š’-Tchao se staly informace o I.P. adresách, poskytnuté pobočkou Yahoo! v Hongkongu a Číně čínským představitelům.
V listopadu 2006 udělila Š´Tchao Světová Novinářská Asociace (World Association of Newspaper) cenu „Golden Pen of Freedom“.

Amnesty International je rozhořčena nad přetrvávajícím podílení se globálních internetových společností na vládní cenzuře v Číně.


Celou zprávu AI v angličtině „People´s Republic of China: The Olympics countdown – repressions of activists overshadows death penalty and media reforms“ naleznete zde:
http://web.amnesty.org/library/Index/ENGASA170152007


Amnesty International apeluje na představitele Číny, aby využili příležitosti pořádání Olympijských her k přijetí reforem, které by vedly k pozitivním konkrétním a trvalým zlepšením lidských práv v Číně a to před začátkem Olympijských her v srpnu 2008.
Amnesty International zároveň apeluje na Národní Olympijské výbory a na Mezinárodní Olympijský výbor, aby využily svého vlivu a působily při setkání s čínskými představiteli pro přijetí těchto reforem!

RSF: dva zahraniční reportéři napomenuti za reportáž z Tibetu

Reportéři bez hranic vyjádřili znepokojení nad předvoláním a napomenutím zahraničních novinářů čínským ministerstvem zahraničních věcí za reportáž z Tibetu a vyzvali organizátora Olympijských her v Pekingu Liu Qia, aby objasnil status Tibetu v nových pravidlech pro zahraniční novináře.

„Organizační výbor Pekingských her právě zveřejnil velmi detailní zprávu o všech výhodách, které budou moci zahraniční novináři využívat, takže je velmi šokující vidět zahraniční zpravodaje, jak jsou obtěžováni ve chvíli, kdy podávají zprávy, a poté poučováni, když píší příběhy, které se úřadům nelíbí,“ uvedla organizace na podporu svobody slova.

„Žádáme Liu Qia, prezidenta výboru pro organizování Pekingských her, aby vystoupil ve prospěch cestování novinářů do Tibetu a Xinjiang a zajistil zastavení jejich obtěžování,“ doplnili Reportéři bez hranic.

V úvodu „Průvodce službám zahraničním novinářům v průběhu Olympijských her v Pekingu“, který byl zveřejněn 9. května, píše Liu: „Svoboda zahraničním novinářům a jejich pole působnosti bude také zajištěna.“ Také říká: „V souladu s předpisy mohou zahraniční novináři s platnými vízy nebo certifikátem cestovat do míst otevřených pro cizince určených čínskou vládou.“

Reportéři bez hranice litují, že úřady potvrdily v tomto průvodci, že nová nařízení se přestanou používat v říjnu po skončení olympijských her.

Harald Maass, čínský korespondent německého deníku Frankfurter Rundschau, a Tim Johnson, čínský korespondent amerických novin McClatchy, byli předvoláni odděleně 15. května. Zhang Lizhog, divizní ředitel informačního oddělení na ministerstvu zahraničních věcí, se zajímal o jejich dubnovou cestu do Tibetu.

Zhang řekl Maassovi, že jeho zprávy z Tibetu byly „chybou“ a že je to vážná věc. Obviňoval Maasse ze zkreslování faktů a zneuctění novinářských standardů a žádal o „opravení chyb“. Maass řekl Reportérům bez hranic, že to bylo poprvé za devět let v Číně, kdy byl oficiálně kritizován ministerstvem zahraničních věcí.

Zhang také Maasssovi řekl, že má právo díky novým pravidlům cestovat do Tibetu, ale stále potřebuje získat autorizaci od úřadu ministerstva ve Lhase.

Johnsonovi řekl Zhang, že části jeho článku byly „nepravdivé“ a „neakceptovatelné“. A podle Johnsona Zhang řekl, že se nová nařízení nevztahují na zpravodajství z Tibetu. Když Maass a Johnson přijeli do Lhasy, byli sledováni a obtěžování čínskými policisty v civilu. Tibeťané, s kterými hovořili, byli pokutováni a policie zabránila Maassovi odcestovat do města Shigatse.

Zdroj: RSF

Zrušená návštěva

Brusel tento týden očekává 300-člennou obchodní delegaci z Číny. Očekával také Dalajlamu, který se měl v Bruselu v pátek (11.5.) zúčastnit setkání tibetských skupin. Dva dny před tím však Dalajlama svou návštěvu zrušil. Proč? Protože se mu belgická vláda svěřila se svou „nesnadnou situací ohledně tlaku z Čínské lidové republiky“. Dalajlama nechtěl překážet důležitým obchodním jednáním. Belgický ministr zahraničí odpovědnost vlády za Dalajlamovo rozhodnutí popírá, Belgie je však evidentně jednou z mála, ne-li jedinou, zemí, kde si vláda Dalajlamovi stěžuje. Tlak Číny ohledně Dalajlamy v poslední době všeobecně stoupá. Čína varuje státy, aby nevcházely do kontaktu s Dalajlamou, neboť je to politický představitel proklamující nezávislost Tibetu, kterou však Čína popírá. Více viz secrettibet.

RSF: cenzor získal francouzský řád čestné legie

Reportéři bez hranic uvítali, že Long Xinmin právě opustil vedoucí pozici čínského Úřadu pro tisk a publikace, neboť za jeho šéfování vzrostla cenzura tisku a Internetu. Smutným faktem nicméně zůstává, že odstupující Long Xinmin získal francouzský řád čestné legie -- řád, který si určitě nezaslouží. Reportéři budou požadovat vysvětlení od francouzského ministra zahraničí Philippa Douste-Blazyho.

Více na RSF.

Kde jsou díry?

O trestním právu v Číně

Za zadržování a zatýkání osob a za vazbu jsou podle čínského trestního řádu zodpovědné Veřejné bezpečnostní agentury. Každé zadržení musí být odsouhlaseno Lidovou prokuraturou nebo Lidovým soudem. Rodiny a zaměstnavatelé mají být informováni ve lhůtě 24 hodin od zadržení, pokud nehrozí, že by takové oznámení bránilo vyšetřování. - Není pochyb o tom, že čínský trestní řád je dokumentem reprezentativním. Zprávy o různých případech zneužití, na které už jsme si pod nadpisem „Čína“ téměř zvykli (přes všechnu jejich brutálnost), nás tak staví před otázku, kde jsou díry v onom pohledném a pokrokovém zákoně? Odpověď nakonec bude tato: trestní řád vlastně vůbec není potřeba...

Nejdřív je někdo zadržen. Obvykle stráví několik dní v místní pobočce Veřejné bezpečnostní agentury (tj. něco jako policejní stanice), odtud jde do zadržovacího střediska pod přímým dohledem veřejného bezpečnostního orgánu, u kterého proběhne také první slyšení případu. Poté podezřelý nastupuje jednu ze dvou cest:

1. Trestní proces: v tomto případě musí být do 10 dnů od zadržení formálně zatčen. Co se týče lhůty, která smí uplynout mezi zatčením a zahájením soudního procesu, trestní řád ji stanoví přibližně na 6 měsíců. V zákoně je však dost děr na to, aby obviněný strávil ve vazbě neomezeně dlouhou dobu, zatímco stát sbírá důkazy.

2. Správní cesta: podezřelý zůstane v zadržovacím středisku spolu s obviněnými (tj. těmi, proti kterým už bylo zahájeno trestní stíhání), dokud není dosaženo dalšího stadia procesu. To může formálně trvat maximálně 3 měsíce, v praxi je tato lhůta ignorována a podezřelí stráví ve vězení roky, aniž by byli obviněni. Správní cesta umožňuje státu vybudovat celý případ ještě předtím, než je zadrženému vystaven zatykač. Pokud se případ vybudovat nepodaří, zadržený je propuštěn, aniž by byl vůbec kdy účastníkem trestního řízení – stát se tak chrání před ostudou. Není potom divu, že podle zprávy prezidenta Nejvyššího lidového soudu Ren Jianxina z března 1993 vyplývá, že z 2,5 milionů obviněných méně než 200 jich bylo shledáno nevinnými. Trestní stíhání v Číně se řídí zásadou „nejdřív rozsudek, potom soud“. Zákonem zaručená možnost najmout si právníka 7 dní před začátkem soudu působí skutečně velkoryse.

Přitom bychom si neměli dělat iluze o podmínkách vězně – podezřelého. Po celou dobu zadržení je vězněn tajně, tj. doma ani v práci o něm nikdo nic neví. Bití a další způsoby mučení jsou denní rutinou, mezi oblíbené praktiky patří elektrické obušky (ty jsou zákonně dovoleny – v omezených případech) a věšení za ruce. „Sbírání důkazů“ se děje pomocí celých vyšetřovacích týmů, které se podezřelého „dotazují“ třeba čtyři dny v kuse jen s krátkými přestávkami na jídlo a spánek.

Z knihy „The Human Rights Watch Global Report on Prisons“, USA 1993 (k dostání ve studovně Národní knihovny v Praze).

Odkaz na čínský trestní zákon zde.

Třista tisíc domů

Jeden a půl roku do letních Olympijských her v Pekingu Čína finalizuje přípravy. Stadióny, přístupové silnice, prodloužené metro, ubytovací kapacity i reprezentační budovy jsou téměř připravené přivítat návštěvníky Olympijských her. Co však stále pokulhává jsou sliby čínských představitelů zaručit do tohoto slavnostního okamžiku podstatná zlepšení v oblasti porušování lidských práv svých občanů.

„Pokud dovolíte Pekingu uspořádat Olympijské hry, pomůžete tak rozvoji lidských práv.“ Liu Jingmin, Vícepresident Olympijské komise, Peking, duben 2001.

Nadšení miliónů diváků, kteří budou Olympijské hry sledovat z hlediště stadionů, prostřednictvím televizních přenosů, rádií, novin a časopisů nebudou pravděpodobně sdílet statisíce lidí, vystěhovaných z důvodu výstavby zařízení pro Olympijské hry, političtí vězni, odsouzení k trestu smrti ani novináři, kteří nemohou otevřeně psát.
Přes snahy o určité zlepšení například v oblasti používání trestu smrti (tento trest je stále aplikován pro 68 trestných činů) vyznívají závazky zlepšit situaci v dalších oblastech porušování základních lidských práv do prázdna.

Jedním z paradoxů nadcházejících Olympijských her v Číně je fakt, že původní myšlenku uspořádání her – podporu a oslavu demokracie – budeme jen obtížně hledat v probíhajících přípravách. Ty jsou v Pekingu provázeny násilným vysídlováním, omezováním práv drobných podnikatelů, cenzurou tisku či zastrašováním lidskoprávních aktivistů.

Jedním příkladem za všechny je situace pana Ye Guozhu. Jeho dům se nacházel v části Pekingu, kde měla být vystavena zařízení pro Olympijské hry. Stejně, jako jeho sousedé byl Ye Guozhu donucen k opuštění svého domova a poté, co se spolu s ostatními oběťmi násilného vysídlení pokusil v Pekingu o uspořádání protestu, byl 18. prosince 2004 odsouzen ke čtyřem rokům vězení. V průběhu pobytu ve vazbě byl Ye Guozhu vystaven mučení – včetně věšení za ruce ze stropu a bití elektrošokovými obušky.
Takto byly údajně z důvodu nadcházejících Olympijských her vystěhovány rodiny z 300 tisíc pekingských domů.

Více informací k případu naleznete zde:
http://web.amnesty.org/library/Index/ENGASA170512006?open&of=ENG-CHN

Amnesty International vyzývá čínské představitele, aby splnili svůj slib a zaručili všem obyvatelům Číny prožití Olympijských her bez poprav, mučení, cenzury tisku a internetu, bez nespravedlivých soudních procesů a v souladu s duchem Olympijských her svobodně.

Velvyslankyně ČLR na iDNES

Velvyslankyně ČLR Huo Yuzhen se objevila jako host na iDNES. Viz článek. Nicméně hlavně se podívejte na položené otázky a na její odpovědi. Mimo jiné se dozvíte, že "v Číně neexistuje žádná cenzura" a že "ČLR užívá politickou pluralitu". Proč nicméně paní velvyslankyně neodpověděla na velkou řadu otázek, zůstává záhadou. A proč jí odpověď na jednu otázku trvala vždy tak dlouho, to je taky záhada...

The Secret Tibet

Rád bych upozornil na blog The Secret Tibet. Ten píše Yeshe Choesang, také známý jako Dhardhophonya; 32 letý novinář periodika Tibet Express a specialista na tibetskou budhistickou filosofii.

Zejména si ale všimnětě příspěvku Hundred protest in Prague against China' s approach to Tibet ;)

Trest smrti v Číně

Oproti „rozvinutějším“ zemím je trest smrti v Číně ukládán velmi rychle. Obvyklá doba mezi soudem a popravou je ménší než rok. Odsouzenec má 7 dnů na odvolání k nejvyššímu soudu provincie. Odvolání vede ke druhému soudu, po němž je poprava okamžitě vykonána. Oproti zbytku světa je v Číně popraveno velké množství žen a trest smrti je ukládán za velké množství zločinů (např. i za recidivu při nenásilných krádežích, ap.).

K popravám se dříve využívaly sportovní stadiony, kde současně popravám přihlíželi další lidé. Odsouzencům je uvázáno pevně lano kolem krku, aby nemohli křičet. Odsouzencům je povoleno v den popravy mít oblečení dle své vůle. Popravy jsou obvykle prováděny v 10h dopoledne. V některých částech Číny není speciálně vybrané území pro popravy. To se vybírá až před popravou. Díky stopám krve není pak těžké místo popravy najít.

Čína v současnosti využívá 2 způsoby popravy: zastřelení a od roku 1997 smrtící injekce. Smrtící injekce se od použití v USA liší v tom, že jsou prováděny nejen na určených místech, ale i mobilně ve speciálně upravených dodávkách firmy Iveco. Proč na svých stránkách tuto verzi nijak nepropagují? Zeptal jsem se, ale na mail neodpovídají... (Zkuste se zeptat vy...)

Po popravě jsou často popravení rozebráni na orgány, více zde.

V Hong Kongu a Macau, které mají vlastní jurisdikci, trest smrti není.

Ačkoli skutečné počty poprav jsou státním tajemstvím, podle Amnesty International je v Číně popraveno více lidí než v celém zbytku světa dohromady. V roce 2004 to bylo asi 3400 lidí (jen potvrzené počty, skutečné číslo bude zřejmě značně vyšší).

Více: zde a zde.

Novinka: zde.

Provazochodci

Tak se nazývá skvělý film režiséra Petra Loma, natočený v čínské provincii Sin-ťiang, kde žije osm milionů Ujgurů, největší muslimské menšiny v Číně. Jde o neobyčejně živý dokument, který diváka vtáhne do života uigurských sirotků, jejichž vyhlídky na budoucnost jsou velmi omezené. Ve škole se děti učí čínštině, marxismu, socialismu a jednotě, ve které je největší síla. Po škole k nim chodí nová naděje: učitel provazochodectví, tradičního uigurského umění. Se zarážející odvahou a talentem se děti chápou své příležitosti. Má to však jeden háček. Ujgurské umění, právě tak jako náboženství, není v Číně zrovna podporováno, a tak učitel, na kterého jsou děti odkázány, dlouho nevydrží... Muslimské melodie se střídají s čínskými bubny. Dva tlaky soupeří o to, na kterou stranu se děti přikloní. Ač náš zdravý rozum nepochybuje o právu silnějšího a vítězství Číny, v případě Uigurů to zdaleka není tak jasné...
Film byl promítán na festivalu Jeden svět 2007.
Odkazy: www.jedensvet.cz, www.clovekvtisni.cz

Jang Zili - cyberdisident

Jang Zili (Yang Zili) byl zatčen 13. března 2001 ve chvíli, kdy opouštěl svůj domov v Pekingu. Dostal 8 roků za "podvracení" a tento trest byl potvrzen 10. listopadu 2003. Na své webové stránce publikoval mnoho článků žádající politickou svobodu a kritizoval tvrdé zákroky vůči hnutí Falungong.

V Číně je v současné době asi 60 "cyberdisidentů", kteří jsou uvězněni kvůli aktivitám na Internetu.

Zdroj: RSF

Petice proti trestu smrti v Číně

Na serveru odpůrců trestu smrti abolition.fr je petice. Žádá v kontextu Olympijských her prezidenta ČLR o "přestávku" v trestech smrti. Jak známo, Čína drží se svými 95% poprav na světě nekompromisní prvenství...

Začínáme blogovat

I my jako Úterní skupina Amnesty International ČR jsme si dali jedno předsevzetí do nového roku, zařídíme si vlastní blog. Pro ty z Vás, co znají Amnesty, je jasné, že se budeme zaměřovat především na lidská práva, a pro ty, co znají přímo nás, asi nebude překvapení, že se zaměříme především na Čínu. Pokud Vás to zajímá, tak si nás honem přidejte do RSS čtečky nebo přidejte adresu http://uterniskupina.blogspot.com mezi záložky.