Za co je trest smrti?

O trestním právu v Číně II

Dala jsem si tu práci a pročetla si anglický překlad čínského trestního zákona (odkaz na něj viz minulý článek). Při četbě jsem se soustředila na jediné: zjistit, za co můžu být v Číně odsouzena k trestu smrti.

Procesní část čínského zákona je, jak už vyplývá z mého předchozího článku, celkem „vyspělá“ a působí „evropsky“. K trestu smrti se tu dočteme:

Článek 48. Trest smrti může být uložen jen kriminálníkům, kteří spáchali ty nejtěžší zločiny. ... S výjimkou rozsudků Nejvyššího lidového soudu (Supreme People’s Court) musejí být všechny rozsudky odsuzující k trestu smrti předloženy ke schválení Nejvyššímu lidovému soudu.

Toto tvoří argumentační jádro čínských politiků, kdykoliv je slyšíme veřejně mluvit o trestu smrti v jejich zemi. Jako kdyby deklarování „jen za nejtěžší zločiny“ a „schválení NLS“ samo o sobě bylo nějakou zárukou toho, že tresty smrti se v Číně ukládají co nejméně a jen v oprávněných případech.

Podívejme se do hmotného práva – tak jak je v trestním právu zvykem, definují se zde jednotlivé skutkové podstaty trestných činů a s nimi hned tresty, které za ně lze uložit. Na první trest smrti jsem narazila zde:

Článek 113: Kdo spáchá trestný čin zmíněný v této kapitole, který ohrožuje národní bezpečnost – kromě trestných činů stanovených v druhé větě článku 103 a v článcích 105, 107 a 109 – a způsobil jím obzvláště vážnou škodu zemi a lidu, a okolnosti jsou obzvláště špatné, může být odsouzen k smrti.

Jedná se o kapitolu 1, trestné činy ohrožující národní bezpečnost. Trest smrti může být uložen například za „organizaci, zosnování nebo jednání směřující k podrývání politické moci státu a svržení socialistického systému“ (čl. 103 věta první). Tuto skutkovou podstatu může naplnit skutečně leccos: napsaní článku, veřejné vystoupení, účast na demonstraci... Podle čeho se posuzuje, kdy jsou okolnosti „obzvláště špatné“, je přitom otázkou, na niž jen tak někdo neodpoví.

Trest smrti je zde rafinovaně uveden jako tzv. kvalifikovaná skutková podstata, která se normálně nepoužije, ale budou-li tu obzvláště špatné okolnosti... Ve vyspělém trestním právu se kvalifikovaných skutkových podstat hojně používá a obecně jde o okolnosti, které zvyšují nebezpečnost činu pro společnost. To je však vymezení obecné, které musí být vždy doprovázeno přesným vymezením – např. spáchání činu v organizované skupině, způsobení smrti, těžké újmy na zdraví, značné škody. Co je to „těžká újma na zdraví“ a „značná škoda“ přitom musí být právem přesně stanoveno (např. škoda dosahující min. 500 000 Kč). To v čínském trestním právu pochopitelně zcela chybí, takže prostor pro libovůli soudce je veliký. Celý text zákona se přitom doslova hemží slovními spojeními typu: okolnosti obzvláště vážné, okolnosti relativně menší, zvláštní okolnosti, následky obzvláště závažné, škody obzvláště závažné, ten, jehož činy jsou vážné...

Raritou je čínský způsob stanovování trestu. Trest se v trestním právu stanovuje jedním ze tří způsobů: 1. absolutně určitě - přesně počtem let, 2. relativně určitě - druhem trestu (např. odnětí svobody) a jeho rozsahem (např. 2-5 let), 3. absolutně neurčitě – např. „bude potrestán přiměřeně“ (formulace z rakouského trestního zákona z r. 1852, dnes naprosto nemyslitelná). Číňané vynalezli čtvrtou variantu:

„Vůdci nebo ti, jejichž činy jsou vážné, budou potrestáni nejméně pěti lety vězení na dobu určitou.“ (čl. 103)

Připadá mi to doslova „vtipné“. Dál už zákon nestuduju, protože vím, že za svou činnost v Amnesty International bych podle čínského zákona mohla být odsouzena k trestu smrti. To je myslím dostatečně demonstrativní.