Kde jsou díry?

O trestním právu v Číně

Za zadržování a zatýkání osob a za vazbu jsou podle čínského trestního řádu zodpovědné Veřejné bezpečnostní agentury. Každé zadržení musí být odsouhlaseno Lidovou prokuraturou nebo Lidovým soudem. Rodiny a zaměstnavatelé mají být informováni ve lhůtě 24 hodin od zadržení, pokud nehrozí, že by takové oznámení bránilo vyšetřování. - Není pochyb o tom, že čínský trestní řád je dokumentem reprezentativním. Zprávy o různých případech zneužití, na které už jsme si pod nadpisem „Čína“ téměř zvykli (přes všechnu jejich brutálnost), nás tak staví před otázku, kde jsou díry v onom pohledném a pokrokovém zákoně? Odpověď nakonec bude tato: trestní řád vlastně vůbec není potřeba...

Nejdřív je někdo zadržen. Obvykle stráví několik dní v místní pobočce Veřejné bezpečnostní agentury (tj. něco jako policejní stanice), odtud jde do zadržovacího střediska pod přímým dohledem veřejného bezpečnostního orgánu, u kterého proběhne také první slyšení případu. Poté podezřelý nastupuje jednu ze dvou cest:

1. Trestní proces: v tomto případě musí být do 10 dnů od zadržení formálně zatčen. Co se týče lhůty, která smí uplynout mezi zatčením a zahájením soudního procesu, trestní řád ji stanoví přibližně na 6 měsíců. V zákoně je však dost děr na to, aby obviněný strávil ve vazbě neomezeně dlouhou dobu, zatímco stát sbírá důkazy.

2. Správní cesta: podezřelý zůstane v zadržovacím středisku spolu s obviněnými (tj. těmi, proti kterým už bylo zahájeno trestní stíhání), dokud není dosaženo dalšího stadia procesu. To může formálně trvat maximálně 3 měsíce, v praxi je tato lhůta ignorována a podezřelí stráví ve vězení roky, aniž by byli obviněni. Správní cesta umožňuje státu vybudovat celý případ ještě předtím, než je zadrženému vystaven zatykač. Pokud se případ vybudovat nepodaří, zadržený je propuštěn, aniž by byl vůbec kdy účastníkem trestního řízení – stát se tak chrání před ostudou. Není potom divu, že podle zprávy prezidenta Nejvyššího lidového soudu Ren Jianxina z března 1993 vyplývá, že z 2,5 milionů obviněných méně než 200 jich bylo shledáno nevinnými. Trestní stíhání v Číně se řídí zásadou „nejdřív rozsudek, potom soud“. Zákonem zaručená možnost najmout si právníka 7 dní před začátkem soudu působí skutečně velkoryse.

Přitom bychom si neměli dělat iluze o podmínkách vězně – podezřelého. Po celou dobu zadržení je vězněn tajně, tj. doma ani v práci o něm nikdo nic neví. Bití a další způsoby mučení jsou denní rutinou, mezi oblíbené praktiky patří elektrické obušky (ty jsou zákonně dovoleny – v omezených případech) a věšení za ruce. „Sbírání důkazů“ se děje pomocí celých vyšetřovacích týmů, které se podezřelého „dotazují“ třeba čtyři dny v kuse jen s krátkými přestávkami na jídlo a spánek.

Z knihy „The Human Rights Watch Global Report on Prisons“, USA 1993 (k dostání ve studovně Národní knihovny v Praze).

Odkaz na čínský trestní zákon zde.