RSF: cenzor získal francouzský řád čestné legie

Reportéři bez hranic uvítali, že Long Xinmin právě opustil vedoucí pozici čínského Úřadu pro tisk a publikace, neboť za jeho šéfování vzrostla cenzura tisku a Internetu. Smutným faktem nicméně zůstává, že odstupující Long Xinmin získal francouzský řád čestné legie -- řád, který si určitě nezaslouží. Reportéři budou požadovat vysvětlení od francouzského ministra zahraničí Philippa Douste-Blazyho.

Více na RSF.

Kde jsou díry?

O trestním právu v Číně

Za zadržování a zatýkání osob a za vazbu jsou podle čínského trestního řádu zodpovědné Veřejné bezpečnostní agentury. Každé zadržení musí být odsouhlaseno Lidovou prokuraturou nebo Lidovým soudem. Rodiny a zaměstnavatelé mají být informováni ve lhůtě 24 hodin od zadržení, pokud nehrozí, že by takové oznámení bránilo vyšetřování. - Není pochyb o tom, že čínský trestní řád je dokumentem reprezentativním. Zprávy o různých případech zneužití, na které už jsme si pod nadpisem „Čína“ téměř zvykli (přes všechnu jejich brutálnost), nás tak staví před otázku, kde jsou díry v onom pohledném a pokrokovém zákoně? Odpověď nakonec bude tato: trestní řád vlastně vůbec není potřeba...

Nejdřív je někdo zadržen. Obvykle stráví několik dní v místní pobočce Veřejné bezpečnostní agentury (tj. něco jako policejní stanice), odtud jde do zadržovacího střediska pod přímým dohledem veřejného bezpečnostního orgánu, u kterého proběhne také první slyšení případu. Poté podezřelý nastupuje jednu ze dvou cest:

1. Trestní proces: v tomto případě musí být do 10 dnů od zadržení formálně zatčen. Co se týče lhůty, která smí uplynout mezi zatčením a zahájením soudního procesu, trestní řád ji stanoví přibližně na 6 měsíců. V zákoně je však dost děr na to, aby obviněný strávil ve vazbě neomezeně dlouhou dobu, zatímco stát sbírá důkazy.

2. Správní cesta: podezřelý zůstane v zadržovacím středisku spolu s obviněnými (tj. těmi, proti kterým už bylo zahájeno trestní stíhání), dokud není dosaženo dalšího stadia procesu. To může formálně trvat maximálně 3 měsíce, v praxi je tato lhůta ignorována a podezřelí stráví ve vězení roky, aniž by byli obviněni. Správní cesta umožňuje státu vybudovat celý případ ještě předtím, než je zadrženému vystaven zatykač. Pokud se případ vybudovat nepodaří, zadržený je propuštěn, aniž by byl vůbec kdy účastníkem trestního řízení – stát se tak chrání před ostudou. Není potom divu, že podle zprávy prezidenta Nejvyššího lidového soudu Ren Jianxina z března 1993 vyplývá, že z 2,5 milionů obviněných méně než 200 jich bylo shledáno nevinnými. Trestní stíhání v Číně se řídí zásadou „nejdřív rozsudek, potom soud“. Zákonem zaručená možnost najmout si právníka 7 dní před začátkem soudu působí skutečně velkoryse.

Přitom bychom si neměli dělat iluze o podmínkách vězně – podezřelého. Po celou dobu zadržení je vězněn tajně, tj. doma ani v práci o něm nikdo nic neví. Bití a další způsoby mučení jsou denní rutinou, mezi oblíbené praktiky patří elektrické obušky (ty jsou zákonně dovoleny – v omezených případech) a věšení za ruce. „Sbírání důkazů“ se děje pomocí celých vyšetřovacích týmů, které se podezřelého „dotazují“ třeba čtyři dny v kuse jen s krátkými přestávkami na jídlo a spánek.

Z knihy „The Human Rights Watch Global Report on Prisons“, USA 1993 (k dostání ve studovně Národní knihovny v Praze).

Odkaz na čínský trestní zákon zde.

Třista tisíc domů

Jeden a půl roku do letních Olympijských her v Pekingu Čína finalizuje přípravy. Stadióny, přístupové silnice, prodloužené metro, ubytovací kapacity i reprezentační budovy jsou téměř připravené přivítat návštěvníky Olympijských her. Co však stále pokulhává jsou sliby čínských představitelů zaručit do tohoto slavnostního okamžiku podstatná zlepšení v oblasti porušování lidských práv svých občanů.

„Pokud dovolíte Pekingu uspořádat Olympijské hry, pomůžete tak rozvoji lidských práv.“ Liu Jingmin, Vícepresident Olympijské komise, Peking, duben 2001.

Nadšení miliónů diváků, kteří budou Olympijské hry sledovat z hlediště stadionů, prostřednictvím televizních přenosů, rádií, novin a časopisů nebudou pravděpodobně sdílet statisíce lidí, vystěhovaných z důvodu výstavby zařízení pro Olympijské hry, političtí vězni, odsouzení k trestu smrti ani novináři, kteří nemohou otevřeně psát.
Přes snahy o určité zlepšení například v oblasti používání trestu smrti (tento trest je stále aplikován pro 68 trestných činů) vyznívají závazky zlepšit situaci v dalších oblastech porušování základních lidských práv do prázdna.

Jedním z paradoxů nadcházejících Olympijských her v Číně je fakt, že původní myšlenku uspořádání her – podporu a oslavu demokracie – budeme jen obtížně hledat v probíhajících přípravách. Ty jsou v Pekingu provázeny násilným vysídlováním, omezováním práv drobných podnikatelů, cenzurou tisku či zastrašováním lidskoprávních aktivistů.

Jedním příkladem za všechny je situace pana Ye Guozhu. Jeho dům se nacházel v části Pekingu, kde měla být vystavena zařízení pro Olympijské hry. Stejně, jako jeho sousedé byl Ye Guozhu donucen k opuštění svého domova a poté, co se spolu s ostatními oběťmi násilného vysídlení pokusil v Pekingu o uspořádání protestu, byl 18. prosince 2004 odsouzen ke čtyřem rokům vězení. V průběhu pobytu ve vazbě byl Ye Guozhu vystaven mučení – včetně věšení za ruce ze stropu a bití elektrošokovými obušky.
Takto byly údajně z důvodu nadcházejících Olympijských her vystěhovány rodiny z 300 tisíc pekingských domů.

Více informací k případu naleznete zde:
http://web.amnesty.org/library/Index/ENGASA170512006?open&of=ENG-CHN

Amnesty International vyzývá čínské představitele, aby splnili svůj slib a zaručili všem obyvatelům Číny prožití Olympijských her bez poprav, mučení, cenzury tisku a internetu, bez nespravedlivých soudních procesů a v souladu s duchem Olympijských her svobodně.

Velvyslankyně ČLR na iDNES

Velvyslankyně ČLR Huo Yuzhen se objevila jako host na iDNES. Viz článek. Nicméně hlavně se podívejte na položené otázky a na její odpovědi. Mimo jiné se dozvíte, že "v Číně neexistuje žádná cenzura" a že "ČLR užívá politickou pluralitu". Proč nicméně paní velvyslankyně neodpověděla na velkou řadu otázek, zůstává záhadou. A proč jí odpověď na jednu otázku trvala vždy tak dlouho, to je taky záhada...