The Secret Tibet

Rád bych upozornil na blog The Secret Tibet. Ten píše Yeshe Choesang, také známý jako Dhardhophonya; 32 letý novinář periodika Tibet Express a specialista na tibetskou budhistickou filosofii.

Zejména si ale všimnětě příspěvku Hundred protest in Prague against China' s approach to Tibet ;)

Trest smrti v Číně

Oproti „rozvinutějším“ zemím je trest smrti v Číně ukládán velmi rychle. Obvyklá doba mezi soudem a popravou je ménší než rok. Odsouzenec má 7 dnů na odvolání k nejvyššímu soudu provincie. Odvolání vede ke druhému soudu, po němž je poprava okamžitě vykonána. Oproti zbytku světa je v Číně popraveno velké množství žen a trest smrti je ukládán za velké množství zločinů (např. i za recidivu při nenásilných krádežích, ap.).

K popravám se dříve využívaly sportovní stadiony, kde současně popravám přihlíželi další lidé. Odsouzencům je uvázáno pevně lano kolem krku, aby nemohli křičet. Odsouzencům je povoleno v den popravy mít oblečení dle své vůle. Popravy jsou obvykle prováděny v 10h dopoledne. V některých částech Číny není speciálně vybrané území pro popravy. To se vybírá až před popravou. Díky stopám krve není pak těžké místo popravy najít.

Čína v současnosti využívá 2 způsoby popravy: zastřelení a od roku 1997 smrtící injekce. Smrtící injekce se od použití v USA liší v tom, že jsou prováděny nejen na určených místech, ale i mobilně ve speciálně upravených dodávkách firmy Iveco. Proč na svých stránkách tuto verzi nijak nepropagují? Zeptal jsem se, ale na mail neodpovídají... (Zkuste se zeptat vy...)

Po popravě jsou často popravení rozebráni na orgány, více zde.

V Hong Kongu a Macau, které mají vlastní jurisdikci, trest smrti není.

Ačkoli skutečné počty poprav jsou státním tajemstvím, podle Amnesty International je v Číně popraveno více lidí než v celém zbytku světa dohromady. V roce 2004 to bylo asi 3400 lidí (jen potvrzené počty, skutečné číslo bude zřejmě značně vyšší).

Více: zde a zde.

Novinka: zde.

Provazochodci

Tak se nazývá skvělý film režiséra Petra Loma, natočený v čínské provincii Sin-ťiang, kde žije osm milionů Ujgurů, největší muslimské menšiny v Číně. Jde o neobyčejně živý dokument, který diváka vtáhne do života uigurských sirotků, jejichž vyhlídky na budoucnost jsou velmi omezené. Ve škole se děti učí čínštině, marxismu, socialismu a jednotě, ve které je největší síla. Po škole k nim chodí nová naděje: učitel provazochodectví, tradičního uigurského umění. Se zarážející odvahou a talentem se děti chápou své příležitosti. Má to však jeden háček. Ujgurské umění, právě tak jako náboženství, není v Číně zrovna podporováno, a tak učitel, na kterého jsou děti odkázány, dlouho nevydrží... Muslimské melodie se střídají s čínskými bubny. Dva tlaky soupeří o to, na kterou stranu se děti přikloní. Ač náš zdravý rozum nepochybuje o právu silnějšího a vítězství Číny, v případě Uigurů to zdaleka není tak jasné...
Film byl promítán na festivalu Jeden svět 2007.
Odkazy: www.jedensvet.cz, www.clovekvtisni.cz